kde se dnes nachází Hrčavské Muzeum
Bývalá dřevěná Masarykova škola z roku 1924 od roku 1978 (po postavení nové školy z dřevěných panelů) slouží jako mateřská škola. Do roku 2004 sloužila zároveň jako mateřská škola v přírodě. V letech 1991-92 se budova rekonstruovala, aby se do ní vešla i mateřská škola v přírodě, kde od roku 1992 ve čtrnáctidenních intervalech se střídaly turnusy dvaceti dětí se svými učitelkami.
Bokem před budovou školy je památník prezidentů. Ten je součástí pohnuté historie nejvýchodnější trojmezní obce Hrčavy. Je to monolit s plaketou s reliéfy prezidentů T. G. Masaryka a Dr. Edvarda Beneše s nápisem 1918 - ČSR - 1938. Ten má pohnutou historii. Posuďte sami.
V květnu 1938 na valné hromadě Sboru dobrovolných hasičů se jednalo o postavení jubilejního pomníku s poprsím obou prezidentů - T. G. Masaryka a Dr. Edvarda Beneše, který měl být postaven před budovou školy k 20. výročí samostatnosti ČSR 28. října 1938 nákladem místních organizací - Sboru dobrovolných hasičů a odboru Matice slezské osvěty lidové. Ten měl být postaven na počest 20. výročí vzniku ČSR. Hrčavané jím také chtěli dát najevo svou sounáležitost s ČSR. Během léta v roce 1938 se pomník skutečně postavil.
Obelisk je z opracovaných kusů kamene, vysoký 185 cm, široký 75 cm, jeho hloubka činí 50 cm. Asi 45 cm od nejvyšší části pomníku byla z čelní strany při pohledu směrem na školu umístěna horní hrana bronzové plakety šíře asi 49 cm o výšce asi 41 cm, kde kromě reliéfů obou prezidentů byl ve spodní části uprostřed umístěn nápis 1918 - ČSR - 1938. Nepodařilo se zjistit, kdo pamětní desku zhotovil. Pamětníci si však připomínali, že školnice přinesla plaketu na Hrčavu asi z Jablunkova nebo až z Návsí v "džichetce" (plátěné nůši). To byla první instalace.
Před památníkem bylo upravené prostranství ohraničené dřevěným plůtkem bránícímu bezprostřednímu přístupu. Kdy došlo k jeho slavnostnímu odhalení, o tom se nezachovaly žádné historické záznamy, snad to bylo na počátku školního roku, snad v den výročí úmrtí prezidenta T. G. Masaryka 14. září, v žádném případě to nemohlo být v den výročí vzniku republiky, protože v té době již Hrčavu okupovalo Polsko. Ve školní kronice se uvádí, že po oznámení o polské okupaci hlídka finanční stráže, v té době umístěna na Hrčavě, v poslední chvíli odstranila z památníku desku, aby ji tak zachránila před zničením Poláky.
A tak obelisk bez desky přetrval polskou i německou okupaci, stejně tak i uschována plaketa. Ta se brzy po válce vrátila zpět na Hrčavu a byla po druhé připevněna na původní místo. Ani komunistický takzvaný "Vítězný únor" nepřiměly místní soudruhy, aby nechali pamětní desku odstranit. Hrčava byla přeci jen z ruky a navíc pomník nebyl na tak frekventovaném místě, aby dráždil roduvěrné soudruhy.
Až někdy počátkem roku 1980 si pověřený instruktor z OV KSČ pro místní ZO KSČ všiml, že na Hrčavě je "protistátní" objekt. Straníci rozhodli, že se plaketa musí odstranit. "Údržbář" školy tak plaketu odstranil. V hlášení došlém na OV KSČ z VO KSČ z 12.5.1980 se píše: " Výbor Vesnické organizace vzal na vědomí sundání plakety z pomníčku z areálu ZDŠ, která pro dnešní dobu je již nevhodná". Na "nevhodné" místo plakety pak "soudruzi" později zařídili a umístili plaketu s reliéfem Jana Amose Komenského, ale tu umístili na zadní část památníku přístupném pouze z areálu školy ! Jak je vidět, za totality nebyl problém ze zadní části udělat přední, černé prohlásit za bílé !
Autor internetových stránek o obci (www.volny.cz/obec.hrcava) Karel Karpecki z Jablunkova stále hledal způsob, jak zajistit, aby se na památníku znovu objevila pamětní deska. A navíc, aby nelákala ani sběrače barevných kovů. Z tisku se dozvěděl o tom, že na národním hřbitově v Terezíně byly po zcizení náhrobní bronzové a měděné jmenovky nahrazeny novými, k nerozeznání od těch z barevných kovů, ale z akrylové pryskyřice. Rozhodl se jednat.
Přes MěÚ Terezín a správu národního hřbitova se dostal až k výrobci, kterému e-mailem popsal historii pamětní desky i nastínil historii obce. Později byl telefonicky ubezpečen, že kopii pamětní desky lze zhotovit i podle jím dodané fotografie. A tak Karpecki přešel k nejožehavější otázce: a kolik to bude stát ? A tu Karpecki zažil šok. Pan Oldřich Hejtmánek, sochař a restaurátor z Prahy a výrobce terezínských destiček mu sdělil, že o to se nemá starat, že vše týkající se zhotovení plakety až po instalaci na Hrčavě si bere na svá bedra. Protože pán Oldřich Hejtmánek je členem kulturní komise při Městské části Praha 1, informoval členy kulturní komise i starostu Ing. Petra Hejmu o Malé Praze, jak se Hrčavě říká v širokém okolí (historické skutečnosti a nejmenší zastoupení občanů polské národnosti na Těšínsku).
A výsledek ? Dne 19. června 2009 dovezl pan Hejtmánek na Hrčavu jako dar Městské části Praha 1 plaketu prezidentů včetně dopisu starostovi Hrčavy vyjadřující uznání za péči o historické artefakty v obci a další dar - znak Prahy 1 !